Reformy

Vzdělání bez svobody je zbytečné,

svoboda bez vzdělání je nebezpečná

J. F. Kennedy

Tuto v podstatě velmi starou myšlenku vyslovil prezident Spojených států. Je to myšlenka vskutku podnětná, přestože s ní nelze souhlasit beze zbytku. Není pravda, že vzdělání bez svobody je zbytečné. Ovšem svoboda bez vzdělání nebezpečná je. Již staré Athény a po nich mnohé další společnosti přes středověk až po naše časy ukazují, jak snadno lze nedostatečně vzdělané lidi – voliče – obalamutit vhodnou propagandou, aby se s“svobodně“ rozhodli pro opatření, která jim samým budou škodit.

V současné době máme opět plná ústa „svobody“, ale realita je zcela jiná. Působí na nás často velmi nevybíravé tlaky ekonomické, mediální, agresivní umění i filozofie a teď už i všudypřítomná reklama. A ta je velmi zákeřná, protože snad ještě víc než jiné oblasti vlivu pracuje záměrně s naším podvědomím.

Reklama je upoutávkou pozornosti na určité „zboží“. Může být hraná, mluvená, grafická, může být prostým oznámením (prodej ovoce), naléhavým tvrzením (kouření škodí zdraví) i útokem na naše sebevědomí (vy JEŠTĚ nemáte auto?!?). Často je vysoce nemorální (děti, maminka ví, co je pro vás dobré, proto kupuje čokoládu…). Na reklamu se vyplýtvá neskutečné množství peněz (jen v r. 2005 to bylo 45 miliard Kč! ), které nakonec zaplatíme my všichni. Reklamě nejde o hledání pravdy, ale o záměrné donucení lidí k určitému činu či názoru – ve skutečnosti však nejvíce o peníze.

Jsme svědky toho, jak se v současnosti vše převádí na peníze. Naši progresivní školští politici – reformátoři – tvrdí, že ani vzdělávání není ničím jiným než zbožím. Ano, i školská reforma se prezentuje jako svým způsobem zbožní artikl. Podívejme se na ni tedy taká očima trhu.

Zboží potřebuje reklamu. Plánovaná reklamní kampaň se zpravidla odvíjí v několika krocích:

1. Výběr – téma, obsah kampaně, stanovení metod (na čem se dá vydělat, jakým způsobem – úvahy čistě interní nebo navržené zákazníkem reklamní agentury).

2. Vyvolání potřeby nového produktu (lidé, něco vám chybí!).

3. Prezentace (často neexistujících) výtečných vlastností nového produktu (my máme to, co vám chybí).

4. Získávání případných spotřebitelů (kupte si to u nás!).

5. Po úspěšné akci vytlačování konkurentů z trhu (všechny ostatní nabídky konkurence jsou podstatně horší než ta naše!).

6. Po vytlačení konkurentů možnost diktování pravidel a cen svého produktu.

Srovnáme-li tento „jízdní řád“ reklamní kampaně se způsobem příchodu a zaváděním reformy do škol, najdeme řadu nápadných shod (pochopitelně, jde přece také o zboží):

1. Důvody hovořící pro reformu:

   • Změny ve společnosti vyžadují změny ve školství.

   • Zahraničí (západní, pochopitelně) je náš vzor.

   • Školské orgány, výzkumné ústavy a různé „testovací instituce“ (včetně soukromých) získají „důležitou náplň práce“.

2. Vyvolání potřeby reformy ve veřejnosti:

   • Média přesvědčují společnost o zastaralosti a neužitečnosti současného vzdělávání mládeže.

   • Média věnují zvýšenou pozornost všem chybám a problémům, ale mlčí o úspěšné mnohaleté práci řady škol.

   • Z negativních sociologických problémů mládeže (drogy, kriminalita, šikana…) jsou obviňovány školy, nikoli společnost (včetně nadřízených školských orgánů, které ve jménu „úspor“ preferují velké školy, velký počet dětí ve třídách, neprotestují proti záplavě nemorálních a drastických tiskovin pro mládež atd.).

   • Výhody „západního školství“ se prezentují na obrazovkách, v tisku, jsme seznamováni s názory vhodných „zahraničních expertů“ (kteří často neznají naše prostředí) atp.

3. Prezentace výtečných stránek připravované reformy“

   • Překlady spisů vybraných zahraničních autorů.

   • Poznávací zájezdy na vybrané školy v zahraničí.

   • Velmi obecné (a lákavé) informace o připravované reformě.

   • Informace o pilotních školách (byl to „vzorek“ škol?).

4. Získávání spotřebitele:

   • BYLO NAHRAZENO rozhodnutím MŠMT o povinném přijetím reformy.

5. Vytlačování konkurentů:

   • Media vzbuzují ve veřejnosti dojem, že „dobrá škola“ je ta, která nejvíce reformuje (tedy spojuje předměty, jezdí do ciziny, má hodně projektů), podstata však uniká.

   • Protože (už několik let) peníze jdou za dětmi, školy se o děti přetahují a školy malé či náročné „v soutěži prohrávají“, i když bývají velmi kvalitní.

A tak bylo dosaženo současného stavu. Myslím, že reforma nás všechny stála mnoho peněz a dobrých učitelů, některé ke školství přidružené společnosti a agentury získaly mnoho peněz a mnozí neučitelé dobře placenou práci. „Produkt – reformu“ si povinně „nakoupily“ všechny školy, i když se ještě vůbec neví, je-li to „dobrý výrobek“, protože není jasné, co všechno to s našimi dětmi, školami a naší vzdělaností a budoucností udělá. Malé množství škol svou výuku pravděpodobně zkvalitní, část škol svou úroveň doufejme udrží, ale myslím, že většinu (zejména základních) škol tato reforma poškodí – a to navzdory všem krásným vyhlášením a ideám, s nimiž nás seznamují naše média. Realita jen výjimečně odpovídá ideálním představám těch, kdo ji plánovali.

Obrazně řečeno: Lékař se tu pokouší léčit celkem zdravého pacienta lékem, který má lákavý obal, ale byl vyvinut jinde a pro zcela jiné choroby – a který ani tam není dostatečně účinný. V případě lékaře bychom hovořili o závažné nedbalosti, ne-li dokonce o kriminálním činu.

Přestože jsem se dívala až do této chvíle na naši reformu (či spíše vzdělávání očima reformy a všemocného trhu) jako na zboží, i z tohoto srovnávání vyplývá, že o zboží nejde (ačkoli o mnoho peněz ano.).

Zboží si zákazník vybere, buď koupí nebo nekoupí. Reforma nám byla přikázána.

Vadné zboží můžeme reklamovat, ale reformu ne, protože díky školním vzdělávacím programům a dalším opatřením se ministerstvo zbavuje za tento produkt veškeré zodpovědnosti.

Poznamenejme ještě, že „zboží“ dodané nám ministerstvem nebylo v okamžiku „dodávky“ vyrobeno. Většinu konkrétní práce museli udělat učitelé – a to zadarmo. Aspoň v tomto ohledu bylo „někomu tam nahoře“ jasno, že vzdělání zboží není.

Vzdělání je součástí našeho dědictví. Je to důležitá součást naší kultury. Ovlivňuje trvale nejen vzdělance samotné, ale rovněž postoje a chování nás všech i náš životní prostor. Vzdělání formuje celou společnost. Je snad tím jediným, co ještě může zachránit naši civilizaci před úplným odlidštěním a zničením matky Země, která nás zrodila. A proto, přes všechny potíže, které máme, přes nepochopení a tlaky konzumní společnosti – snažme se dát dětem v oblasti vzdělávání a morálky to, co považujeme za nejdůležitější: pocit zodpovědnosti nejen za sebe, slušné chování, soudnost, vytrvalost, pečlivost, pevný systém vědomostí a cit pro umění. Život není a nebude hrou, na to musíme být připraveni. My ze světa odejdeme, populistické reformy snad přejdou – ale ty děti tu zůstanou a ponesou štafetu lidského rodu --- víme, kam?

Alena Šarounová, 2007